C. S. Lewis: Odkud se vzal tvůj rozum?

C. S. Lewis byl dlouho přesvědčený ateista. Nepřivedl ho zpět zázrak ani strach ze smrti, ale jedna otázka, kterou si nedokázal odbýt: odkud se vzal jeho vlastní rozum?

Představ si, že na začátku byla jen hmota, chaos a náhodné chemické reakce. Pak by i každá tvoje myšlenka byla jen dalším chemickým dějem v mozku — něčím, co se prostě stalo, jako když šumí bublinky v sodovce. A teď ta nepříjemná otázka: proč bys takové myšlence věřil, že je pravdivá?

Nikdo neposuzuje šumění bublinek jako pravdivé nebo nepravdivé. Prostě probíhá. Jenže pokud je tvoje uvažování jen tohle, pak i věta „Bůh neexistuje“ je jen šumění — ne pravda, jen chemie. Ateismus se tak podřezává pod vlastní větví: používá rozum, aby dokázal, že rozum je náhoda.

Lewis z toho vyvodil prostý závěr. Když rozum skutečně dosahuje pravdy, nemůže být jen náhodným vedlejším produktem slepé hmoty. Musí mít původ v něčem, co samo je rozumné. A tomu se odedávna říká Bůh.

Víra tedy není vypnutí mozku. Je to naopak jediný způsob, jak vzít vlastní mozek vážně. Když se dnes budeš modlit, zkus to vzít jako rozhovor dvou rozumů — tvého malého a toho, ze kterého pochází.