Carlo Acutis: blahoslavený mladík s notebookem

Carlo Acutis se narodil 3. května 1991 v Londýně italským rodičům a vyrůstal v Miláně. Navenek to byl obyčejný kluk své doby: fotbal, kamarádi, počítačové hry — a hlavně programování, které ho fascinovalo.

Od prvního svatého přijímání v sedmi letech chodil denně na mši. Sám říkal: „Eucharistie je moje dálnice do nebe.“ Modlil se růženec, pravidelně se zpovídal a k víře přiváděl i lidi ve svém okolí, včetně těch, kdo v rodině nepraktikovali.

Své nadání dal do služby víře. Vytvořil rozsáhlou internetovou databázi eucharistických zázraků z celého světa a mariánských zjevení — projekt, který se později stal putovní výstavou po stovkách farností na několika kontinentech.

V říjnu 2006 mu diagnostikovali akutní leukemii. Nemoc postupovala rychle. Své utrpení obětoval za papeže a za Církev a řekl: „Umírám šťastný, protože jsem nepromarnil ani minutu na věci, které se Bohu nelíbí.“ Zemřel 12. října 2006 ve věku patnácti let. Jeho tělo je uloženo v Assisi.

K blahořečení je podle církevních pravidel potřeba prokázat hrdinské ctnosti a zázrak na přímluvu daného člověka. V případě Carla šlo o uzdravení brazilského chlapce Matheuse z vážné vrozené vady slinivky v roce 2013. Papež František ho proto 10. října 2020 v Assisi prohlásil za blahoslaveného.

A tady se příběh potkává s Valerií Valverde. Její matka se modlila právě u Carlova hrobu v Assisi; uzdravení, které následovalo, prošlo lékařským i teologickým zkoumáním a 23. května 2024 bylo uznáno za druhý zázrak připisovaný Carlově přímluvě — krok potřebný ke svatořečení.

Carlo je proto blízký zvlášť mladým lidem: nebyl to poustevník ani mučedník z dávných dob, ale kluk s notebookem, který svatost nehledal mimo svůj běžný život, nýbrž přímo v něm. To je pozvání i pro nás — světlo se dá rozsvítit tam, kde právě stojíme.