C. S. Lewis: Věřím v Boha tak, jako že vyšlo slunce

„Věřím v křesťanství tak, jako věřím, že vyšlo slunce — nejen proto, že ho vidím, ale protože díky němu vidím všechno ostatní.“ Tohle je asi nejznámější Lewisova věta o víře. A není to básnička, je to přesný argument.

Na slunce se přímo nedíváš. Přesto o něm víš s naprostou jistotou — protože bez něj bys neviděl nic. Stejně tak podle Lewise nevidíme Boha jako jeden předmět mezi ostatními. Poznáváme ho podle toho, že ve světle jeho existence dává svět smysl.

Zkus si to. Bez Boha je spravedlnost jen dohoda silnějších. Svědomí jen zvyk naučený od rodičů. Láska jen chemie pomáhající přežít druhu. Krása jen náhodná preference mozku. A přece nikdo z nás tak doopravdy nežije — každý se chová, jako by dobro a zlo byly skutečné.

S Bohem to náhle drží pohromadě: svědomí je hlas, ne porucha. Spravedlnost má základ. Touha po něčem víc, kterou v sobě nosíš, není omyl evoluce, ale ukazatel směru.

Proto víra není skok do tmy. Je to rozsvícení. A modlitba je prostě chvíle, kdy se na chvíli zastavíš v tom světle — a necháš se jím vidět.