Hřích: co nás rozlučuje s Bohem

Hřích se často chápe jako špatný skutek nebo porušení příkazu. Z hlubšího pohledu je však hřích především odmítnutím vztahu s Bohem. Je to okamžik, kdy člověk říká „dělej se mi to po svém“ místo „stan se Tvá vůle“.

Ne každá slabost je hřích. Křesťanská tradice rozlišuje hřích k smrti a hřích všední. Hřích k smrti úmyslně ničí lásku v srdci; hřích všední je škrábnutí, které zraňuje, ale nezabíjí vztah. Obojí však potřebuje uzdravení.

Pokání není sebemrskačství. Znamená obrátit se zpět, přijmout Boží milosrdenství a začít znovu. Skutečná lítost je dar Ducha svatého, který otevírá srdce k odpuštění.

Boj proti hříchu nezačíná silnou vůlí, ale pokorou. Člověk, který pozná svou křehkost, nehledá omluvy, ale pomoc. A ta pomoc přichází v modlitbě, svátosti smíření a společenství církve.

Hřích nás nemusí definovat. To, co nás definuje, je Boží láska, která je větší než naše pády. Každý nový den je pozvánkou zvolit znovu Boha a nechat se proměňovat jeho milostí.